Chtěl bych Vám povědět krátký příběh o nás, našem vnukovi a o tom, jak jsme se dostali do péče a sledování Společnosti pro ranou péči v Olomouci.

Vše započalo asi takhle. Naší nejmladší dceři se v říjnu 2008 narodilo dítě, chlapec Sebastián. Všichni jsme se na tento okamžik těšili a připravili jsme pro něj a pro maminku pokojík , postýlku a spoustu drobností, které se běžně pořizují. Po narození dítěte vše probíhalo tak, jak si to dcera – maminka představovala. Vzorně pečovala o dítě, kupovala mu hračky a přestěhovala se do pokojíku, který jsme jí připravili v našem RD. Asi tak v období Vánoc jsme si s manželkou všimli, že náš vnouček nereaguje tak, jak jsme byli zvyklí u našich starších dětí a vnoučat. Zejména šlo o reakci na světlo. Ihned jsme zajistili odborná vyšetření na očním oddělení v nemocnici ve Zlíně a také na speciální oční klinice ve Zlíně. Na základě výsledků vyšetření jsme požádali odbornou neurologickou lékařku k objednání na dětskou kliniku v Olomouci na celkové vyšetření vnuka na magnetické rezonanci. Při vyšetření, které se uskutečnilo cca za další 3 měsíce již byly jednoznačně prokázány vývojové vady našeho vnuka a to jak pohybové, tak i vady zraku.

Na základě doporučení odborné lékařky jsme se kontaktovali na Společnost pro ranou péči v Olomouci, kde proběhla některá další vyšetření a vnuk Sebastian byl začleněn do programu péče o děti s vývojovou vadou. Od této doby probíhá spolupráce na velmi dobré úrovni, jsme ve stálém kontaktu a dostáváme spousty informací a rad, jak rozvíjet smysly našeho vnuka.

Dcera tíhu zdravotního stavu dítěte neunesla, téměř se zhroutila a nebyla schopna se o dítě starat, otec se do té doby o dítě vůbec nezajímal. Proto jsme se dohodli a požádali o svěření Sebastiána do péče. Přehodnotili jsme celý náš aktivní život a ve spolupráci s pracovnicí rané péče pí. Hálkovou, tak i s odbornými lékaři vytváříme malému, dnes již 2 letému vnukovi ty nejlepší možné podmínky k jeho rozvoji pro následný život.

Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří nám pomáhají, radí a poskytují jakoukoli i informativní pomoc a to zejména paní Hálkové, neboť bez této pomoci bychom se těžko mohli obejít.

Radomír a Ivana Kučerovi ze Zlína.