Vybrané aspekty rané intervence ve Štýrsku (Rakousko)

Mgr. Jitka Barlová

O důležitosti a významu včasné podpory nejsou dnes již žádné pochyby. Přínos programů rané intervence, stejně tak jako její ekonomické benefity, dokládají četné studie ( Guralnick 1997, Karoly 1998, Weiss 2002).

Rakousko je jedním ze států, které si jsou významu rané intervence vědomy.. Především pak Štýrsko je spolkovou zemí, která je na poli rané intervence, a to i mezinárodním, velmi aktivní.

Štýrský model rané intervence se opírá o dva zákony. Prvním je Zákon o pomoci lidem s postižením (Hilfeleistungen für Menschen mit Behinderung) neboli Steiemärkisches Behindertengesetz Stmk. BHG LGBI.Nr. 26/2004 ve znění pozdějších novel. Druhým je pak Zákon na ochranu mládeže Steiemärkisches Jugendwohlfartsgesetz JWG. LGBI.Nr. 93/1990 ve znění pozdějších novel. Toto zákonné pozadí rozděluje klienty služby rané intervence na dvě velké skupiny, někdy s velmi odlišnými potřebami. Skupina rodin dětí s postižením, která byla primární cílovou skupinou ustupuje, co se týká četnosti, v poslední době klientům, kterým byla raná intervence indikována sociálním úřadem za účelem ochrany vývoje nezletilého dítěte. Skupiny se navzájem liší svými potřebami i procesními formalitami.

Zde je nutné říci, že jednotlivé spolkové země si vytvářejí vlastní zákony a vyhlášky. Proto nesmíme zapomenout, že mluvíme stále o Štýrsku, neboť v jiných spolkových zemích Rakouska se procesy a průběh rané intervence liší.

Práce poradce rané intervence

Služba rané intervence je pro rodiny dětí s postižením zdarma. Její rozsah je vždy uveden v rozhodnutí o poskytnutí rané intervence, standardně pak v rozsahu 52 jednotek po 90 min. za rok. Poskytovatelé služby vykazují měsíčně počet proběhlých jednotek a ty jim spolková země prostřednictvím sociálního úřadu vyplatí. Rodiče stvrzují proběhlou jednotku svým podpisem na formuláři. Náplň jednotlivých návštěv je již plně v kompetenci přidělené poradkyně. Oficiálně je jednotka, tedy 90 minut, rozdělena na 60 minut přímé práce s dítětem, 30 minut na práci s rodiči či jinými rodinnými příslušníky. Toto dělení je ovšem jen teoretické, v praxi se poradce přizpůsobuje potřebě rodiny, schopnostem koncentrace dítěte a jeho momentálnímu zdravotnímu stavu.

Poradce vede potřebnou dokumentaci. Především jde o písemnou přípravu na každou jednotku a zápis jejího průběhu. Na každou odpracovanou jednotku si poradce započítává do své pracovní doby 3,5 hodny: 90 min. stráví v rodině klienta, max. paušální dojezdová doba ke klientovi a zpět je 30 min, 1,5 hodiny je započítáno na přípravu a zápis jednotky a všechny ostatní pracovní činnosti poradce v rámci chodu centra rané intervence. Tím je myšlena třeba účast na týmových poradách (většinou jednou týdně 4 hodiny), povinné týmové supervize (min. 1x 2 hodiny měsíčně), povinné případové supervize (min. 2 hodiny měsíčně), interdisciplinární setkání s ostatními odborníky atd. Tento systém financování přináší poskytovatelům služby rané intervence jistotu při získávání prostředků. Platba státu tzv. „ na hlavu“ dítěte s paušálním stanovením časové dotace je v tomto směru výhodná. Ovšem počty klientů se v průběhu roku velmi mění, a to směrem nahoru i dolů. Je velmi těžké odhadnout, kolik klientů se o službu v následujícím měsíci přihlásí a kolika bude služba schválena. Tato situace je velmi náročná na personální složení týmu. Rovnováha v počtu klientů a pracovní kapacitě poradkyň je velmi křehká. 100% úvazek znamená momentálně 12 klientských rodin, ale naprostá většina poradkyň plného úvazku nedosahuje, protože to vyžaduje velkou časovou flexibilitu. Některé děti navštěvují předškolní zařízení a jednotky mohou probíhat jen v odpoledních hodinách. Poradce se přizpůsobuje časovým možnostem rodiny a skloubit 12 různých rodinných harmonogramů je velmi obtížné. V rámci celoevropské hospodářské krize se i ve Štýrsku uvažuje o úsporných opatřeních. Má dojít k dalšímu navýšení počtu klientů pro plný úvazek (až 15 rodin týdně), snížení hodinové dotace vztahující se k jedné jednotce (z 3,5 hodiny na 2,5 hodiny) atd. Služba rané intervence mohla být dosud kombinována s jinými sociálními službami. Jeden klient mohl využívat služeb všeobecné rané intervence a současně například rané intervence pro zrakově postižené. Nově takovýto souběh služeb nebude možný. Jediná možná kombinace bude s odlehčovací službou, kde je možné získat až 600 hodin ročně, které může rodina využít dle svého uvážení v pravidelných týdenních rozestupech, nebo v intenzívnější podobě např. v době dovolené. Služba rané intervence je také automaticky ukončena nástupem do speciálního předškolního zařízení – školky. Pokud dítě nastupuje do běžné mateřské školy, raná intervence může pokračovat až do doby nástupu do školy.

Raná intervence na základě zákona na pomoc lidem s postižením.

Žádost o službu rané intervence podávají rodiče na sociální úřad, a to po úvodní konzultaci v centru rané intervence. K žádosti musí být přiložena zpráva centra rané intervence o vývojové úrovni dítěte a návrh na vzdělávací plán. Zhruba 1-1,5 hodinový rozhovor s rodiči vedou vždy 2 poradkyně pro ranou intervenci. Jedna vyplňuje s rodiči dotazník a formuláře, druhá se věnuje dítěti. Nepoužívá se žádný standardizovaný diagnostický test. Zpráva pro sociální úřad obsahuje informace o dosažené úrovni v jednotlivých oblastech psychomotorického vývoje dítěte. Zpráva také musí vždy obsahovat vzdělávací, lépe řečeno podpůrný plán práce s rodinou. Finanční krytí práce spojené s klientem začíná až po vydání souhlasného rozhodnutí sociálního úřadu.

Žádostí se na sociálním úřadě zabývá takzvaný IHB Team (individueller Hilfebedarf – individuální potřeba pomoci) složený ze sociálních pracovníků, pedagogů, speciálních pedagogů, psychologů, lékařů. Tento tým rozhoduje o schválení či zamítnutí žádosti. Rozhodnutí je zasíláno rodičům poštou. Po jeho obdržení může začít pravidelná návštěva poradce rané intervence v domácím prostředí klienta. V praxi však platí nepsaná výjimka pro určité skupiny klientů, jako jsou děti předčasně narozené, děti s Downovým syndromem, děti s letálním onemocněním. V těchto případech začíná služba rané intervence ihned po podání žádosti a převzetí nákladů úřadem je pak uznáno zpětně k datu podání žádosti. Doba vyřízení žádosti totiž může leckdy dosáhnout i několika měsíců.

Praxe v jednotlivých rodinách se může velmi lišit. Klienty center rané intervence jsou děti s velmi těžkým postižením, chronickým onemocněním, děti po transplantaci či jiných vážných operacích ale stejně tak děti s lehkými vývojovými odchylkami, s nerovnoměrným psychomotorickým vývojem, děti s poruchami chování či poruchou řeči. Obecným pravidlem je, že dítě by mělo vykazovat opoždění vývoje alespoň ve dvou složkách, např. motorika a řeč. V případě, že je postižena jen jedna ze složek vývoje, doporučuje se spíše cílená terapie. Obsah jednotlivých jednotek je individuálně volen dle potřeb dítěte rodiny. Poradce dochází do rodiny a přináší s sebou potřebné pomůcky, hračky a jiný materiál. Jednotka u předškoláka se může například skládat z cvičení jemné motoriky, navlékání korálků, hra s mozaikou, dále pak z rozvoje sluchové analýzy a syntézy, hry se slovy, rytmizace slabik, třídění, porovnávání, přiřazování atd. Jinak bude postavena jednotka u předčasně narozené klientky ve věku 6 měsíců. Její velká část bude obsahovat rozhovor s matkou, vyslechnutí jejích každodenních starostí, obav a zodpovězení dotazů, konzultace k poslední kontrole u lékaře, překlad lékařské zprávy do „srozumitelného“ jazyka. Práce s dítětem se pak řídí aktuálním stavem. Pokud dítě spí, nerušíme ho. Pokud má být nakrmeno, asistujeme a předvádíme vhodné polohy pro krmení, konzultujeme jídelníček, popřípadě asistujeme u sondování. V případě, že je dítě připraveno na intervenci, rozvíjíme například držení hlavičky vhodnými cviky, nebo provedeme dětskou masáž, trénujeme cílený úchop, přendávání hraček s ruky do ruky a iniciujeme jiné vhodné aktivity přiměřené vývojovému stupni dítěte. Do celého procesu zapojujeme matku nebo oba rodiče, jsou-li přítomni. Jiná jednotka může být využita k doprovodu rodičů k lékaři, společné návštěvě bazénu, nebo se hodina odehraje na místním dětském hřišti. Záleží na rodině, dítěti a poradci. Vždy platí, že činnost musí být cílená, smysluplná a poradce ji musí umět obhájit.

Především u nejnižší věkové kategorie klientů se často stává, že poradce naváže s rodinou velmi blízké vztahy. Pohybuje se tak na tenké hranici mezi profesionálním přístupem ke klientovi a osobní vztahem, který je však pro mnohé rodiče velmi důležitým faktorem. Profesní odstup je pak skoro nemožný při doprovázení rodiny klienta s letální formou onemocnění. Ale nejen v těchto případech vznikají osobní přátelství, která přerůstají dobu intervence. Často středisko navštěvují rodiny a dětmi školního věku a vyhledávají „svou“ poradkyni a udržují s ní kontakt i nadále.

Raná intervence v rodině ze sociálně znevýhodněného prostředí.

Intervence v tomto případě začíná na podnět sociálního pracovníka. Ten podává návrh na opatření na pomoc dítěti ve věku od 0 do 6 let sociálnímu úřadu. Jedním z možných opatření je služba rané intervence. Sociální pracovník navrhuje dobu a intenzitu intervence. Častěji se v těchto případech setkáváme s vyšší dotací jednotek a to až na 3 za týden. Ve velké většině se tak děje se souhlasem rodičů, existuje ale i raná intervence nařízená sociálním úřadem bez souhlasu rodičů. Zde je poradce chápán jako jeden z kontrolních mechanismů na ochranu dítěte. Pokud je intervence indikovaná na základě zákona na ochranu dětí a mládeže dochází pak k intenzivnímu kontaktu poradce a sociálního pracovníka, zprávy o vývoji v rodině jsou předkládány každého půl roku.

K pracovním úkolům poradce patří vedle podpory vývoje dítěte ve všech jeho oblastech cílená práce s rodiči ve smyslu sanace rodiny. Cílem je eliminovat příčiny ohrožení vývoje dítěte a poskytnout rodičům i dítěti pomoc a podporu k zachování rodiny jako celku. Konkrétní cíle jako je např. rozvoj rodičovských kompetencí, pomoc při vybudování a udržení struktury dne, zavedení základních pravidel při fungování rodiny v každodenních situacích s ohledem individuální potřeby jednotlivých členů rodiny, zlepšení bytové situace rodiny atd. jsou individuálně zpracovány a uvedeny v rozhodnutí o poskytnutí služby rané intervence. Tyto cíle jsou pak průběžně vyhodnocovány a kontrolovány.

V praxi se poradce snaží zmírnit rizikové faktory na straně rodičů (rodiče se nemohou, neumí nebo nechtějí řádně starat o své dítě ať již na základě vlastní nemoci či třeba mentálního postižení, drogové závislosti či závislosti na alkoholu) ale také rizikové faktory prostředí (rodiny ze sociálně vyloučených komunit, rodina ohrožená ztrátou bydlení, rodina s velmi nízkým socioekonomickým statusem).

Jednotlivé jednotky pak mohou být stejně jako u klientů s postižením zaměřené na rozvoj schopností a dovedností dítěte, ale také směřují k sociální integraci dítěte do jemu blízkého prostředí. Častěji se s dítětem navštěvují kulturní akce, některé děti se teprve poprvé s poradcem dostanou do bazénu, na výstavu či do muzea. Poradce s dětmi vykonává i jednoduché, věku dítěte přiměřené, domácí práce, společně vaří či jdou nakupovat. Cílem je zprostředkovat dítěti širokou škálu životních zkušeností, nastolit určitý řád v režimu dne a umožnit mu i kontakty mimo rodinu. Poradce může zažádat i sociální úřad o určitou částku peněz, která bude na tyto aktivity použita. Také si může nárokovat navýšené cestovné, pokud dítě na akce veze svým vozem.

Leckdy bývá raná intervence posledním pokusem o sanaci rodiny před odebráním dítěte z rodiny.

Článek vyjde v rozšířené podobě v odborném časopisu Speciální pedagogika 4/2011.

Literatura:

Guralnick, M.J.(ed.). The effectiveness of early intervention. Baltimor: 1997.

Karoly, L. A. Investing in our children: What we know and don´t know about the Cost and Benefits of early Childhood interventions. Santa Monika: Rand, 1998.

Peterander, F. Qualität und Wirksamkeit der Frühförderung. Frühförderung interdisziplinär. Jg.21(2),s.96-106. 2002.

Speck,O., Thurmair,M. Forschrite der Frühförderung entwicklungsgefährdeter Kinder. München: Ernst Reinhardt Verlag, 1989. ISBN 3-497-01176-2.

Thurmair, M., Naggl, M. Praxis der Frühförderung. München: Ernst Reinhardt Verlag, 2007. ISBN 978-3-8252-2171-3.

Weiss, H. „Was wirkt in der Frühförderung; Eine Analyse aus einem pädagogischen Blickwinke“ Frühförderung Interdisziplinär 21: 74-87 2002.